Máš zodpovědnost pouze za své chování
Mnoho mužů stále žije ve starém nastavení zachránce. Ve stínu hrdiny, který se snaží opravovat všechny kolem sebe. Ve vzorci kluka, který se snaží zavděčit, uklidnit situaci, být ten „hodný“. To ale není síla. To je přežití. A většinou to začalo dávno předtím, než sis to uvědomil. --- Jak to vzniká? Když jsi byl malý, naučil ses zradit sám sebe, abys přežil v rodině, kde nikdo pořádně nepracoval se svými emocemi. Možná jsi přebíral tlak, strach nebo smutek jednoho z rodičů. Možná ses zmenšoval, aby byl doma klid. Možná jsi potlačil svoji pravou podstatu, abys kontroloval, jak se druzí cítí. Možná jsi byl tím, kdo “to zvládl”, i když jsi sám neměl sílu. Vznikla tak předčasně dospělá verze tebe. Dítě, které řešilo emoce dospělých. A dnes muž, který nese břemena, která mu nepatří. --- Problém je, že tyhle vzorce se nepřepnou samy. A pokud je nespálíš, budeš: Dělat rozhodnutí ze strachu, ne ze síly. Přitahovat lidi, kteří chtějí být zachraňovaní. Neustále dávat energii tam, kde mizí beze stopy. A nakonec v sobě nosit hněv, únavu a hořkost z toho, že roky zrazuješ sám sebe. Tohle není život muže. To je život někoho, kdo pořád bojuje za druhé, protože se bojí začít bojovat za sebe. --- A tady začíná skutečná mužská práce: Přestat zachraňovat svět. Přestat se snažit být ten, kterého mají všichni rádi. Přestat opravovat lidi, kteří o to ve skutečnosti nestojí. A vrátit si zpátky zodpovědnost za svůj život, svou sílu, svou identitu. Tohle je moment, kdy se kluk mění v muže. 👉 Jaký vzorec zachránce u sebe nejvíc vidíš ty? A kde tě to v životě brzdí? Napiš to do komentáře pod příspěvek.