Rozdíl emocí i mužů a žen
Dnes je běžné, že ženy — hlavně ty, které se zajímají o osobní rozvoj — věří, že jejich způsob práce s emocemi je „správný pro všechny“. A když se muž neotevírá stejně, nezvládá dlouhé emoční rozhovory, nebo nemá potřebu všechno sdílet… hned se na něj lepí nálepka: „zablokovaný“, „nezralý“, „potlačený“. Na druhé straně muži — hlavně ti méně sebeuvědomělí — mají pocit, že když oni své emoce nedávají ven, měla by to dělat i žena. A když žena prožívá, ventiluje a otevírá se, vnímají to jako přehánění, hysterii nebo problém. Obě strany se mýlí. A obě nepochopily zásadní princip: ▶ Mužský a ženský emoční systém nejsou stejné. A nikdy stejné nebudou. --- 🜁 Emoce ženy = proud Ženský systém potřebuje ventil, slova, sdílení, propojení. Jinak se začne dusit ve vlastních emocích. To není slabost. To je její přirozenost. --- 🜂 Emoce muže = impuls Mužský systém funguje jinak: potřebuje ticho, prostor, zpomalit nervovou soustavu, pojmenovat, integrovat, a až potom případně sdílet. Muž se neotevírá protože už to má zpracované — ne proto, že je „emocionálně pozadu“. --- 🜃 Kde vzniká dnešní chaos? Žena tlačí muže, aby sdílel „víc a častěji“. Muž se dostává do stavu, který není stavěný zvládat. Ztrácí hranice. Ztrácí tah na bránu. Stává se reaktivním, přecitlivělým, nestabilním. A pak přichází pointa, kterou nikdo nechce slyšet: ❗ Ženy muže nevědomě zjemňují… a potom je za to přestanou respektovat. Protože necítí muže, ale „emočně citlivou kamarádku, co vypadá jako muž“. --- 🜄 Co muž opravdu potřebuje? Ne „víc sdílet“. Ne „otevřít své srdce stejným způsobem jako žena“. Ne „pracovat ženským stylem“. Muž potřebuje: rozumět své biologii, držet směr, integrovat emoce do akce, být pevný, ustát tlak, zůstat ukotvený. To není ignorování emocí. To je mužský způsob jejich zpracování. --- 🜁 Co se stane, když tohle nikdo nechápe? Ženy budou dál „léčit“ muže způsobem, který je oslabuje. A muži se budou dál cítit rozbití, slabí a zmatení, protože se snaží fungovat jako ženy — místo jako muži.